MŠ Jizerská

Je léto. Tohle období mám v celém roce nejraději, protože vylézám na nebe mezi načechrané obláčky časně ráno a spát chodívám skoro až v noci. Spoustu hodin tedy můžu pozorovat, jak trávíš prázdniny. Moje paprsky ti ohřívají kůži a také ti dávají jeden moc důležitý vitamín, který se stará o to, aby tvoje tělo zdravě rostlo. Zkrátka, jsem tu pro tebe…Představ si, že jednoho dne jsem ale zaspalo. Spalo jsem tak tvrdě, jako když medvěd usne dlouhým zimním spánkem. Už dávno se mělo šeřit, ale v celé zemi pokračovala tma. Bylo nutné co nejrychleji sluníčko vzbudit, jinak bude zle: ,,Sluníčko, hola, vstávej přece, je tvůj nejvyšší čas! Vždyť jsi zaspalo a život na zemi umírá, probuď se přece!,, a v tom se sluníčko náhle probralo, úplně se vylekalo a zděšeně vykřiklo:,, Pro krindepána, jak se mi to jen mohlo stát?,, a hnedka vstalo. Rychle si protřelo své oči a hurá po obloze úprkem vpřed! Celé se rozžhavilo, vytáhlo co nejrychleji své zářivé a teplé paprsky aby mohlo přivítat i své kamarády ze Sluníčkové třídy, kteří se po prázdninách vrací do školky, kde bude plno zábavy. Veselé sluníčko šťastné, že své kamarády stačilo přivítat se spokojeně projíždělo po obloze ve svém zlatém kočáře a bylo šťastné a spokojené. Od té doby si už dávalo sluníčko pokaždé moc dobrý pozor na to, aby se mu to již nestalo. Pořídilo si proto zlatý budík, a ten si nyní každý den pravidelně natahuje, jen aby už nikdy nezaspalo a každé ráno mohlo svými paprsky pohladit děti, které jdou do své školky a ty ho každý den vítají s úsměvem na tváři.